Opatství Lorsch

Bývalé benediktinské opatství Lorsch bylo jedním z nejvýznamnějších klášterů Karolinské říše. Ačkoliv se z něj zachovala jen vstupní brána, je to nejzachovalejší předrománská architektonická památka v Německu, od roku 1991 vedená na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Opatství bylo založeno v roce 764, od roku 771 podléhalo přímo císaři a až do pozdního středověku bylo střediskem moci, humanitních věd a kultury. Hlavní kostel svatých Petra, Pavla a Nazaria byl vysvěcen arcibiskupem z Mohuče v září 774 za přítomnosti Karla Velikého. Mezi významné dokumenty vytvořené v opatství patří Loršský evangeliář (Codex aureus) z doby kolem roku 810, Loršský kodex (Codex laureshamensis), soupis klášterního majetku, nebo jeden z nejstarších veršovaných textů v němčině, krátké zaříkávání včel (Lorscher Bienensegen).
V roce 876, krátce po smrti Ludvíka Němce, se opatství stalo pohřebištěm prvního „německého“ krále. V Lorschi byl pohřben i jeho syn Ludvík Mladší i vnuk Hugo (zemřel 879).
Po celé 11. století opatství vzkvétalo. Papežové a císaři mu opakovaně udělovali privilegia a panství od Alp až po Severní moře, takže se v krátké době stalo nejen nesmírně bohatým, ale také politicky vlivným. Bylo prohlášeno za reichsabtei, neboli knížecí opatství (podřízené přímo a výhradně císaři).
Roku 1232 připadlo opatství arcibiskupovi v Mohuči, který se je pokusil reformovat a uvedl sem cisterciáky. Roku 1461 byl klášter zastaven Falckému kurfiřtství, které jej po reformaci roku 1564 zrušilo. Roku 1621 byl klášter vypálen a zříceniny sloužily jako zdroj stavebního kamene. Zachována zůstala jen vstupní brána (Torhalle, Königstor), postavená v 9. století králem Ludvíkem II.
Těsně před zrušením opatství byl v letech 1557-1563 obsah knihovny přestěhován do Heidelbergu a vytvořil tak slavnou Bibliotheca Palatina. V roce 1623, po dobytí Heidelbergu, daroval kurfiřt Maxmilián Bavorský proslulou knihovnu se 196 schránkami rukopisů papeži Řehoři XV. V roce 2015 byla ve Vatikánu uložena více než třetina dochovaných Lorschových rukopisů, zatímco zbytek byl rozložen do sedmdesáti dvou institucí ve dvanácti zemích.

Pozůstatky kostela z počátku 11. století

Altenmünster

Necelý kilometr na východ od dochované brány jsou na louce naznačeny obrysy tzv. Altenmünsteru. Jde o pravděpodobné základy původního malého kláštera na řece Weschnitz, který založil hrabě Cancor a jeho matka Williswinda jako šlechtický klášter v roce 764. Klášter rychle nabyl na významu a o pouhé tři roky později byl přestěhován na své současné místo na duně na západě. Poté zřejmě nebyl Altenmünster po nějakou dobu využíván, dokud nebyl obnoven za opata Udalricha (1056-1075).