Klášter Murbach

Opatství Murbach byl slavný benediktinský klášter v jižním Alsasku, v údolí na úpatí hory Grand Ballon ve Vogézách. Klášter byl založen v roce 727 Eberhardem z Eguisheimu, který sem povolal svatého Pirmina, který již založil nebo zorganizoval řadu klášterů, zejména klášter Reichenau u Bodamského jezera.
Opatství mělo velký politický význam a samotnému Karlu Velikému byl v letech 782–783 udělen čestný titul „opat z Murbachu“ (Pastor Murbacencis). Kolem roku 850 se Murbach stal jedním z nejprestižnějších kulturních center v Horním Porýní; opatská knihovna obsahovala přibližně 340 teologických, gramatických a historických děl. Území kláštera zahrnovalo tři města a třicet vesnic.
4. července 926 opatství zpustošili Maďaři a zavraždili sedm mnichů. Klášter byl poté obnoven pod vedením opatství Cluny a díky štědrým darům císařovny Adelaidy Burgundské.
Murbachské opatství dosáhlo svého vrcholu ve 12. století. V té době mělo majetek na obou stranách Rýna a také ve Švýcarsku, kde v roce 1178 založilo město Lucern. Těžištěm územních držav bylo město Guebwiller, ležící u vjezdu do údolí Lauch. Od 13. století opatství postupně přicházelo o své državy mimo Horní Alsasko. Od 14. století vliv opatství dále upadal. Mezi 15. a 16. stoletím byl Murbach samostatným knížectvím se zastoupením v Říšském sněmu. V 17. století se klášterní komunita zmenšila z původních osmdesáti mnichů (v karolínské éře) na asi tucet. V té době již všichni pocházeli z místní šlechty. Mniši již nevedli klášterní život podle řehole svatého Benedikta a nechtěli již žít v izolovaném údolí. Dekretem z 9. srpna 1680 byla na žádost Ludvíka XIV. tato část Alsaska včetně Guebwilleru připojena k francouzskému království. V roce 1759 se z benediktinského kláštera stal kolegiátní kostel pro členy šlechty, přičemž sídlo knížete-opata a kanovníků bylo přeneseno do nové baziliky Notre Dame v Guebwilleru, hlavním městě opatského knížectví Murbach.
Budovy, včetně klášterního kostela, jedné z nejstarších klenutých románských staveb, byly v roce 1789 během revoluce zpustošeny rolníky a opatství bylo krátce poté rozpuštěno. Z románského klášterního kostela z 12. století, zasvěceného svatému Leodegarovi, se dochoval pouze transept se dvěma věžemi a východní konec s chórem. Místo, kde stála loď, nyní slouží jako pohřebiště.