Sekavský klášter

Sekavský klášter býval původně klášterem augustiniánů kanovníků, který byl založen roku 1140 původně v St. Marein bei Knittelfeld. V roce 1142 bylo salcburským arcibiskupem Konrádem I. schváleno přemístění kláštera do oblasti sekavské náhorní plošiny. 16. září 1164 vysvětil biskup Hartmann z Brixenu starší románský kostel z roku 1143.
Roku 1218 zde byla zřízena diecéze Sekava. Klášterní kostel byl poté nazávýn katedrálním kostelem (proto je dodnes označován jako Dom im Gebirge - katedrála v horách). Sídlem biskupa hradecko-sekavské diecéze byl klášter do roku 1782.
Do roku 1491 existoval v Sekavě také ženský kanovnický klášter. Roku 1782 byl kanovnický klášter zrušen v rámci církevních reforem císaře Josefa II. a sídlo diecéze přeloženo do Štýrského Hradce. Umělcké předměty a knihy byly odvezeny, více než třetina klášterních budov byla stržena nebo se rozpadla. Jen díky existenci mauzolea z 15. století a v něm pohřbených členů habsburské dynastie nebyl klášter srovnán se zemí.
Roku 1883 se benediktini z Beuronského arciopatství, kteří kvůli „kulturnímu boji“ říšského kancléře Otty von Bismarcka museli opustit Německo, úsídlili v Emauzském klášteře v Praze, kam byli pozváni pražským arcibiskupem kardinálem Bedřichem Josefem ze Schwarzenbergu. Beuronští mniši však i nadále hledali útočiště pro svou početnou komunitu a to také nakonec našli s pomocí knížete-biskupa Johannese Zwergera v Sekavském klášteře.
Roku 1940 bylo opatství zrušeno nacisty a mniši byli vykázáni ze Štýrska. Po návratu konventu v roce 1945 došlo k opětovnému rozkvětu kláštera. Klášter náleží do skupiny Beuronské kongregace.
Kostela ze sekavského pískovce má půdorys protáhlého trojlodí se třemi apsidami na východě. Původně plochý dřevěný strop byl v letech 1480 až 1500 nahrazen pozdně gotickou síťovou žebrovou klenbou. Po zřícení barokní severní věže (1886) byly západní věže přestavěny v novorománském slohu. Habsburské mauzoleum, umístěné v levé přední lodi, je jedním z mistrovských děl raně barokního dvora ve Štýrském Hradci. V kapli milosti se nachází Sekavský zázračný obraz, nejstarší zázračný obraz v Rakousku: podle legendy zakladatel Adalram našel tento reliéf z nefritového kamene na stromě a postavil na tomto místě kostel. Alabastrový reliéf vznikl pravděpodobně v benátské dílně kolem roku 1200 podle byzantského vzoru z Nikopoie. Oblíbeným cílem milovníků moderního umění je Andělská kaple, kde Herbert Boeckl ve své Sekavské apokalypse z let 1952 až 1960 ztvárnil freskovou technikou náměty z Knihy zjevení.