Kostel svatého Apolináře na Větrově

Vrch Větrov či Větrník náležel se zdejší kaplí sv. Jiljí od roku 1222 vyšehradské kapitule. Po kapli svatého Jiljí nezůstaly žádné stopy, snad na jejím místě vyrostl nový kostel sv. Apolináře, k němuž byla roku 1362 přenesena kolegiátní kapitula augustiniánů kanovníků ze Sadské.
Kostel svatého Apolináře je gotická jednolodní stavba s charakteristickou osmibokou nástavbou věže. Kostel založil Karel IV. pro kapitulu přenesenou z obce Sadská, byl vysvěcen roku 1373. Roku 1897 byl obnoven architektem Josefem Mockerem. Uvnitř se nachází cyklus nástěnných maleb z doby kolem roku 1390.

Kanovnický dům u svatého Apolináře na Větrově

Po přeložení kapituly ze Sadské ke sv. Apolináři v roce 1362 se komunita usadila v novém kanovnickém domě v sousedství kostela. Podoba stavby není dnes známá. Během husitských válek, kdy kapitulu většina kanovníků opustila, zůstal pouze jeden, jenž se přidal k podobojí a původní kapitula byla přičleněna ke kapitule svatovítské. Při kostele sv. Apolináře působili kališničtí děkani. Roku 1638 koupili budovu jezuité od sv. Klimenta. Mezi lety 1733 – 1734 byl postaven soukromý domek pro vikáře a kapitulní dům sloužil jezuitům jako exerciční. V první polovině 18. století stavba nedostačovala jejich potřebám a došlo k jejímu zboření a výstavbě současné pozdně barokní stavby. Po roce 1773, kdy došlo ke zrušení jezuitského řádu, byl dům roku 1789 adaptován na porodnici podle plánů Františka Hergeta. Po výstavbě nedaleké nové Hlávkovy porodnice začala budova sloužit jako ústav choromyslných, následně zde byla umístěna venerologická klinika, kožní klinika a protialkoholní léčebna.