Halberstadt - katedrála svatého Štěpána a svatého Sixta

Katedrála svatého Štěpána a svatého Sixta je bazilika na křížovém půdorysu postavená od 13. do 15. století ve stylu severofrancouzské gotiky. Dnes slouží jako protestantský kostel. Je považována za jednu z mála velkých církevních staveb v Německu postavených podle francouzského katedrálního schématu.
Diecéze Halberstadt byla založena v 9. století jako misijní a správní centrum v nově dobytém saském kmenovém území. Prvními biskupskými kostely byly menší kamenné stavby, na které navázala nová karolínská stavba trojlodní baziliky vysvěcená roku 859. Tato katedrála se v roce 965 zřítila a hned poté začala stavba otonské katedrály, která byla vysvěcena v roce 992 a téměř dosáhla rozměrů pozdější gotické novostavby. Otonská katedrála byla těžce poškozena během zničení města Jindřichem Lvem v roce 1179, ale byla rychle obnovena a znovu klenuta; znovuvysvěcena byla v roce 1220.
V roce 1209 začalo konkurenční magdeburské arcibiskupství stavět katedrálu, která byla silně ovlivněna francouzskou katedrální gotickou architekturou. Halberstadtská katedrální kapitula se proto rozhodla vybudovat rovněž gotickou, stávající stavbu. Kolem roku 1260 se začalo se stavbou vrcholně gotické lodi, jejíž rozměry byly oproti původnímu plánu výrazně zvětšeny - pravděpodobně šlo opět o soutěž s Magdeburgem. Střední loď dosahovala na tehdejší dobu impozantní výšky 27,0 m, boční lodě byly vysoké 14,0 m. V této druhé stavební fázi byly postaveny první tři pole hlavní lodi, čímž zůstala stará otonská katedrála funkční pro bohoslužby. Na rozdíl od Magdeburgu vycházela stavba mnohem více z francouzských vzorů, zejména systém otevřených vzpěr je zde plně vyvinut. Jako vzor zde mohla posloužit katedrála v Remeši. Kvůli špatné finanční situaci katedrální kapituly trvala stavba asi 50 let.
Aby bylo možné nadále využívat starou katedrálu, začala se kolem poloviny 14. století na opačném konci stavět kaple Panny Marie. Tato stavební fáze trvala asi 60 let až do vysvěcení v roce 1401. Krátce poté byly zahájeny stavební práce na chybějících gotických východních rizalitech hlavní lodi a transeptu. Celá katedrála byla vysvěcena v roce 1491. Poslední pozdně gotická přístavba, nová kapitulní síň, byla dokončena v roce 1514 (klenba zničena v roce 1945).
Biskup Heinrich Julius zavedl v roce 1591 v halberstadtské katedrále protestantské učení. Kanovníkům dal možnost setrvat v katolické víře nebo se připojit k protestantismu. V důsledku toho protestantští a katoličtí duchovní žili a modlili se v katedrále společně. Smíšená náboženská katedrální kapitula trvala i po třicetileté válce. Teprve v roce 1810 se katedrála stala protestantským farním kostelem.
Až do konce 2. světové války si katedrála zachovala středověkou podobu.
8. duben 1945 definitivně přinesl zánik starého Halberstadtu s více než tisíci zachovanými hrázděnými domy. Katedrála byla také těžce zasažena dvanácti bombami. Mimo jiné byla zcela zničena střecha nad chórem a transeptem, přičemž věže zůstaly stát. Vitráže a většina uměleckých děl bombardování přežila, protože byly již dříve schovány. Zatímco staré město bylo po válce z velké části ponecháno svému osudu, k zabezpečení a obnově velké gotické katedrály podnikla památková péče NDR rozsáhlá opatření. Obnova pokračovala i po pádu komunismu. Dne 15. září 2010 byla dokončena rekonstrukcí střešní věžičky, která chyběla od roku 1945.

Budova katedrálního probošství

Budova, která se nachází jihozápadně od halberstadtské katedrály, byla postavena v letech za biskupa Heinricha Julia jako sídlo biskupské správy. Po zrušení diecéze v roce 1648 byla budova využívána jako administrativní sídlo knížectví Halberstadt. Budova utrpěla těžké poškození při náletu na Halberstadt 8. dubna 1945, v letech 1945 až 1994 sloužila jako halberstadtská radnice a matrika.