| Index → Sakrální architektura → Německo → Sasko → Oybin → Klášter celestýnů |
Oybin je dnes malá obec na jihovýchodě Saska, ale dlouhou dobu bylo celé Žitavsko, kam Ojbín patří, součástí českého státu. Ojbínu dominuje mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera.
První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století, kdy patřilo Žitavsko rodu Ronovců. V roce 1319 vyměnil Jindřich z Lipé, pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu s králem Janem Lucemburským za území na Moravě. Ve 14. století nechal hrad výrazně přestavět Karel IV - hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. V roce 1364 nechal Karel IV. na Ojvíně vybudovat císařský dům (Kaiserhaus), který využíval jako své odpočinkové sídlo. V roce 1366 rovněž započal se stavbou gotického kostela (ve spolupráci s věhlasnou dílnou pražského stavitele Parléře), který byl dokončen již v roce 1384. V roce 1369 založil císař klášter řádu celestýnů na Ojvíně. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře - kaple sv. Václava a chrám celestýnského konventu.
Během husitských válek byl hrad Oybin dvakrát obléhán. V roce 1420 Zbyňkem Buchovcem z Buch a Chvalem Řepickým z Machovic. Především díky silným zdem a příkré skále museli obléhatelé odtáhnout s nepořízenou. Poplužní dvůr na úpatí hory byl vypálen. Znovu se husité objevili v roce 1429 před hradním klášterem. Byly to oddíly Prokopa Holého, jejichž obléhání trvalo čtyři hodiny. Opět se ovšem obrana hradu ukázala jako silnější než husitský útok. Oybin byl od té doby považován za nedobytný.
Část svatovítského pokladu byla převezena na Ojvín, aby byla uchráněna před nájezdy husitů. Jedno bojové vozidlo (vyzbrojený plachtový povoz) byl později nalezen při archeologickém průzkumu na úpatí Ojvína. Hrad byl až do druhé poloviny 16. století dále rozšiřován. V důsledku reformace byl klášter zrušen a tím začal celkový pomalý úpadek. Roku 1577 udeřil do kostela blesk a ten vyhořel. K dalšímu poškození došlo po zřícení části skály v 18. století. V té době však již byl hrad neobydlený a byl místními obyvateli údolí využíván jako zdroj stavebního kamene.
