Worms - katedrála svatého Petra

Katedrála svatého Petra je ve skutečnosti bývalou katedrálou, protože biskupství ve Wormsu bylo zrušeno roku 1802. Po zániku biskupství byl kostel ponížen na farní kostel. Roku 1925 však získal z rukou papeže Pia XI. titul baziliky minor.
Katedrála se nachází na nejvyšším kopci ve městě. Vzhledem k tomu, že tento kopec byl bezpečný před záplavami, byl obýván lidmi od třetího tisíciletí před naším letopočtem. Keltské obyvatele vystřídal germánský kmen Vangiones, poté oblast obsadili Římané, kteří na kopci založili obchodní centrum a chrámovou oblast. V 5. století se zde usídlili Burgundové, kteří byli roku 436 zmasakrováni Huny. Po nich přišli Frankové.
Merovejská dynastie nechala na základech římského fóra kolem roku 600 postavit první kostel. Pro tento kostel ovšem neexistují žádné archeologické důkazy.
Za biskupa Burcharda z Wormsu byl na počátku 11. století vytyčen nový kostel o rozměrech současné budovy. Jednalo se o baziliku ve tvaru kříže se dvěma půlkruhovými chóry, orientovanou východo–západním směrem. V roce 1018 byla katedrála za přítomnosti císaře vysvěcena, ale západní část budovy se o dva roky později zřítila a musela být znovu postavena.
Ve 12. století byla katedrála radikálně přestavěna v podstatě do dnešní podoby. Kolem roku 1130, pravděpodobně kvůli poškození budovy, zahájil biskup Burchard II. demolici kostela, kterou postavil jeho předchůdce Burchard I., a stavbu nového kostela. Východní apsidu, křížící se s kupolí a příčnou loď s věžemi (kromě jejich horních pater), dostavěl v období kolem roku 1144. Loď a západní chór a věže byly postaveny v letech 1160 až 1181 jeho nástupci Konrádem I. a Konrádem II. Ten jej vysvětil 2. května 1181.
Katedrála byla dostavěna v době nastupující gotiky, a tak vykazuje i některé gotické prvky: západní chór je polygonální a má rozetové okno. Do té doby se apsidy stavěly půlkruhové. Rovněž nejvyšší patra věží postavená až po vysvěcení vykazují některé gotické detaily.
S nástupem reformace význam katedrály neustále klesal. Během třicetileté války okupovala město v letech 1632 až 1635 švédská vojska a v katedrále se konaly protestantské bohoslužby. Ve válce o falcké dědictví zdevastovala vojska francouzského krále Ludvíka XIV. Heidelberg, Mannheim, Speyer a Worms. Všechny kostely byly vydrancovány. Katedrála ve Wormsu úplně vyhořela a většina kleneb se zřítila. Biskup Franz Ludwig Falc-Neuburg nechal od roku 1698 katedrálu restaurovat. Rekonstrukce katedrály byla zničena vojsky francouzské revoluce. Koncem roku 1792 dobyly revoluční vojska Špýr, Worms, Mohuč a Frankfurt. Katedrála nyní sloužila jako koňská stáj a skladiště. V letech 1818 až 1830 byl zbořen klášter. Poslední ránu dostala katedrála při ničivých náletech 21. února a 18. března 1945. Přestože shořely střechy, klenby (obnovené po roce 1698) zůstaly nedotčeny. Při přestavbě střešní konstrukce byl znovu použit ocelový materiál z Gernsheimského mostu přes Rýn, který byl vyhozen do povětří v roce 1945.