Jeruzalém – synagoga Churva

V roce 1700 přišel z Polska rabín Jehuda he-Chasid se svými studenty - zakoupili nádvoří vedle Rambanovy synagogy, která byla z muslimského popudu zavřena Osmany roku 1589. Na tomto místě pak kvůli narůstajícímu počtu Židů začali stavět synagogu. Kvůli náhlé smrti svého rabína a následnému poklesu velikosti komunity, nebyli imigranti schopni dokončit stavbu a splácet dluhy. V roce 1721 byla nedokončená stavba a s ní 40 svitků Tóry, která se v ní nacházely, podpálena arabskými věřiteli. Od té doby se na tomto místě nacházely ruiny, které byly známy pod názvem Churvat Rav Jehuda he-Chasid (Ruina rabína Judy Chasida), zkráceně Churva („Ruina“).
Místo zůstalo opuštěné po dalších 140 let. V roce 1816 přišel do Jeruzaléma rabín Menachem Mendel ze Šklovu, který doufal, že od Osmanů získá firman, který by odpustil aškenázům všechny dluhy, což by umožnilo opětovnou výstavbu synagogy. To se nakonec díky zvučným jménům barona Salomona Mayera von Rothschilda a rabína Šlomo Zalman Cofera povedlo a stavba začala roku 1836. O rok později již existovala Synagoga Menachem Sijón. Ve stejný rok však přišla do Jeruzaléma další vlna židovských uprchlíků, což vedlo k potřebě výstavby ještě větší synagogy. Základní kámen byl položen roku 1856 za přítomnosti vrchního rabína Šmuela Salanta a barona Alfonse Jamese de Rothschilda, bratra Edmonda Jamese de Rotschilda, který věnoval velkou část svého života podpoře Židů v Palestině. Synagoga byla oficiálně nazvána Bejt Jákov (Dům Jákobův), po jejich otci Jamesi (Jákov) de Rotschild, ačkoliv si synagoga udržela svůj název Churva. Stavba byla dokončena roku 1864. Největší sponzorský dar od jednotlivce byl od Jechezkela Reubena, bohatého sefardského Žida z Bagdádu. Jeho syn Menaše a dcera Lady Sasson později ještě dále přispívali. Tyto dary od rodiny Reubenů nakonec pokryly více než polovinu celkových nákladů. Počin rodiny Reubenů byl důležitým krokem ke sjednocení sefardů a aškenázů ve městě. Dalším dárcem byl král Fridrich Vilém IV. Pruský, jehož jméno bylo napsáno nad vstupními dveřmi, spolu se jmény ostatních dárců.
Po následujících 84 let byla budova pokládána za nejkrásnější a nedůležitější synagogu v Zemi izraelské. Synagoga Churva rovněž poskytovalo přístřeší části ješivy Ec Chajim, největší ješivy v Jeruzalémě. Byla ohniskem židovského náboženského života ve městě a byla sídlem vrchního aškenázského rabína jak pro Palestinu tak pro Jeruzalém.
V roce 1948, dva dny po obsazení židovské čtvrti, vyhodili jordánci synagogu do povětří.
Po Šestidenní válce byly vytvořeny návrhy pro vybudování nové synagogy na stávajícím místě. Nejprve bylo rozhodnuto o symbolickém řešení - v roce 1978 byl znovu vztyčen jeden ze čtyř podpůrných oblouků, které byly nosnými oblouky obří kopule. Šestnáct metrů vysoký kamenný oblouk se klene nad místem, kde stávala synagoga Churva. Výška původní budovy včetně kopule, byla ovšem dvakrát vyšší než symbolický oblouk. Mnoho dalších let probíhaly spory, zda synagogu obnovit v historickém slohu, nebo v moderním, a zda ji vůbec znovu stavět. nakonec byla postavena v letech 2005 - 2010 ve stylu 19. století.