Florencie - Svatý Marek

Klášter na tomto místě existuje od 12. století a původně patřil benediktinům. Vystřídaly se zde dvě větve benediktinského řádu, nejdříve vallombrosenská, a poté silvestrinská. Přinejmenším za silvestrinů byl kostel používán i jako farní.
Z tohoto počátečního období byly nedávno objeveny stopy fresek pod úrovní podlahy. V roce 1418 byli sylvestrini obviněni z laxního dodržování řehole a byl na ně vyvíjen tlak, aby objekt opustili, ale podařilo se je vypudit až Cosimovi Starému s přímou podporou papeže Evžena IV. a basilejského koncilu. Benediktini tak objekt Sv. Marka opustili roku 1437. Do kláštera pak přišli reformovaní dominikáni z Konventu sv. Dominika ve Fiesole, zatímco sylvestrini se přestěhovali do menšího florentského kláštera San Giorgio alla Costa. Budovy Svatého Marka tehdy byly ve špatném stavu, takže dominikáni museli dva roky žít ve vlhkých celách nebo dřevěných chatách. O peníze na renovaci žádali Cosima Starého, který žil nedaleko v rodinném paláci, nyní známém jako Palazzo Medici-Riccardi.
V 1437 Cosimo pověřil Michelozza, oblíbeného rodinného architekta, aby klášter přestavěl v renesančním duchu. Roku 1438 se už stavělo a nový klášter byl zasvěcen roku 1443 v předvečer svátku Zjevení Páně za přítomnosti papeže Evžena IV. Svatý Marek se stal jednou z hlavních budov nové čtvrti na sever od centra Florencie (tzv. Medicejské čtvrti), kam patří i rodinný palác Medicejů a bazilika San Lorenzo.
Klášterní kostel, Bazilika svatého Marka, je jednolodní s bočními kaplemi a byl navržen koncem 16. století Giambolognou. Malířská výzdoba pochází ze 16.–17. století. Koncem 17. století byla vybudována také tribuna a vyřezávaný strop. Další přestavbu provedl v roce 1678 Pier Francesco Silvani. Fasáda v klasicistním stylu byla vytvořena v letech 1777–1778.
Budovy kláštera nyní slouží jako Národní muzeum Svatého Marka.