Bologna - katedrála San Pietro

Bolognu založili zhruba v 6. století př. n. l. Etruskové pod jménem Felsina. O 200 let později zde žili keltští Bójové, od nichž má město své (latinské) jméno Bononia. V roce 189 př. n. l. oblast ovládli Římané.
První kostel, o němž se předpokládá, že měl funkci katedrály, pocházel pravděpodobně ze 4. století, nacházel se vně hradeb, a byl zasvěcen svatým Nabore a Felice. Byl zničen při požáru v roce 906. Poté bylo rozhodnuto postavit novou katedrálu uvnitř hradeb, které chránily malou část pozůstatků římské Bononie před nájezdy barbarů. Stavět se začalo poblíž Porta di San Cassiano (později nazývaná Porta di San Pietro) vedle již existující raně křesťanské zvonice ravennského, elipsovitého typu, která byla součástí existujícího kultovního komplexu - ten pocházel pravděpodobně z 6. století, elipsovitá zvonice ho doplnila někdy v 10. - 11. století. Součástí tohoto zaniklého areálu bylo i osmiboké baptistérium, velice podobné baptistériu Ariánů v Ravenně. Je možné, že celý tento komplex patřil původně ariánům. Stál zde pochopitelně i původní kostel, který měřil na délku 57 metrů a byl zničen požárem v roce 1141. Práce na přeměně kostela v novou katedrálu byly svěřeny magistru Albertovi a katedrála byla vysvěcena papežem Luciusem III v roce 1184. Nový kostel, postavený z cihel, měřil 70 metrů na délku, 26,80 metrů na šířku a 23 metrů na výšku a byl postaven v typickém lombardsko-emiliánském románském stylu s trojlodním vyčnívajícím průčelím, se třemi loděmi s klenutými oblouky a třemi apsidami odpovídajícími třem lodím. Ve stejné době byla původní elipsovitá zvonice zvýšena z 31 metrů na 40 metrů - kolem elipsovitého jádra byl postaven hranol (dokončena byla až roku 1426). Věž nese několik zvonů, největší je „la nonna“ (babička) vážící 3300 kg, a pokud zvoní všechny zvony, zvonice se zřejmě chvěje. "Babička" proto bývá zavěšena obráceně, srdcem vzhůru.
Kostel se stavebně dále vyvíjel až do 18. století, dnešní podoba je převážně barokní.

Interiér zvonice

Krypta