Benátky - bazilika svatého Marka

Kostel svatého Marka byl na tomto místě postaven už v letech 828–832, když se benátští kupci v Alexandrii lstí zmocnili ostatků tohoto světce, od té doby patrona Benátek. Při povstání roku 976 byl palác i kostel vypálen, znovu vystavěn v letech 1063–1094, patrně podle vzoru kostela Svatých apoštolů v Konstantinopoli z let 536–546, zbořeného po roce 1455. I další přístavby a přestavby ve 13. století (hlavní průčelí, předsíň a většina mozaik) zachovaly byzantský ráz, kdežto doplňky 14. století jsou už gotické.
V historii kostel patřil benátské republice a dóžeti, kdežto biskupský kostel San Pietro di Castello leží v odlehlé čtvrti. Teprve od roku 1807 je San Marco také sídelním kostelem benátského patriarchy.
Kostel o rozměrech 76,5 x 62,6 m je postaven převážně z cihel na půdorysu rovnoramenného (řeckého) kříže, jehož ramena jsou rozdělena sloupy do tří lodí. Střechu tvoří pět mohutných kupolí s dřevěnou konstrukcí pokrytou plechem. Střední kupoli nad křížením (vnitřní výška 45 m) podpírají čtyři mohutné pilíře. Směrem do náměstí je od 13. století představen klenutý narthex (vstupní předsíň) o rozměrech 62 x 6 m, zastřešený osmi menšími kupolemi, který tvoří hlavní průčelí kostela. Dolní patro fasády tvoří pět oblouků s bohatou výzdobou mozaik, antických sloupů a soch. Uvnitř i vně kostela je přes 500 kamenných sloupů, většinou starověkých a dovezených z východu. Také bronzová vrata jsou byzantského původu.
Nejslavnější je měděné a původně pozlacené antické čtyřspřeží z doby kolem přelomu letopočtu. Každý kůň je odlit ze dvou kusů, spojení kryje páska kolem krku. Sochy stály původně v Římě, císař Konstantin I. Veliký je odvezl do Konstantinopole, odkud je jako kořist přivezli křižáci. Roku 1798 je odvezl Napoleon do Paříže, po roce 1815 se však vrátily zpět.

Zvonice svatého Marka je největší dominantou města a spolu s bazilikou svatého Marka je symbolem Benátek i jedním ze symbolů celé Itálie.
Stavba první věže byla započata v 9. století a byla údajně budována na římských základech. Jejím původním posláním bylo sloužit jako strážní věž a maják pro potřeby přístavu. Během let poničil zvonici mnohokrát úder blesku. V roce 1388 jím byla těžce poškozena, roku 1417 ji blesk zapálil a následný požár poničil a v roce 1489 zničil požár způsobený bleskem dřevěnou střechu věže.
Svoji definitivní podobu získala kampanila v 16. století díky rekonstrukci, která následovala po velkém poškození věže způsobeném tentokrát zemětřesením v březnu 1511.
V červenci roku 1902 se na severní stěně zvonice počaly objevovat nebezpečně vyhlížející trhliny, které se během následujících dní nadále zvětšovaly. Kolem tři čtvrtě na deset 14. července se pak celá věž zřítila, přičemž její trosky zdemolovaly i přilehlou loggettu. Díky osamocenému umístění kampanily byly škody způsobené jejím zřícením poměrně malé. Kromě loggetty byl zničen pouze roh italské národní knihovny. Baziliku sv. Marka uchránil velký porfyrový sloup zvaný Pietra del Bando (Provolávací kámen), odkud se předčítala úřední prohlášení. Nová zvonice byla dokončena roku 1912.
Zvonice je vysoká 98,6 metrů a má půdorys 12x12 m. Na něm je umístěna mramorová zvonice s pěti zvony a s vyhlídkovou lodžií. Nad zvonicí se nachází cihlové atikové patro s reliéfy lvů (Lev sv. Marka - symbol Benátek) a s ženskými postavami (la Giustizia - symbol Spravedlnosti). Věž je ukončena vysokou jehlanovitou střechou se zlatou větrnou korouhví tvořenou soškou archanděla Gabriela.