Mikulov - Horní synagoga

Předchůdkyně Horní synagogy stávala v Mikulově zřejmě již v polovině 15. století. Současná budova pak byla podle dochovaných pramenů založena v roce 1550, a sice v renesančním slohu. Oběma stavbám bylo společné netypické řešení jejich polohy na koso, což zapříčinil liturgický požadavek orientace ke světovým stranám.
Po požáru v roce 1561 došlo k první přestavbě, při níž byla přistavěna jednosloupová nárožní lodžie. Při další přestavbě v letech 1688–1689 došlo k přístavbě nezvyklé trojúhelníkové ženské modlitebny. Zničující požár v židovském ghettu v roce 1719 byl příčinou další rozsáhlé přestavby, která trvala až do roku 1723. Synagoga při ní „získala nový barokní rozvrh“, jenž vycházel z východních podnětů. Po vzoru svatyní ve Lvově a v Řešově byl strop hlavního sálu vynesen do čtyř kopulí sklenutých uprostřed haly do čtyřsloupového pilíře. Řečniště neboli bima či almemor se tak ocitlo pod baldachýnem.
Svým bohoslužebným účelům přestala synagoga sloužit v roce 1938, kdy byl Mikulov zabrán nacisty a zdejší židovská komunita zanikla. Během války a po ní sloužila jako skladiště a chátrala. Rekonstrukce se dočkala až v letech 1977–1989. Barokní svatostánek ani ženská modlitebna však obnoveny nebyly. Od té doby je městem využívána ke kulturním účelům.
Mikulovská Horní synagoga je dnes „poslední dochovaný templ polského či lvovského typu v republice".