Mikulov - původní kostel svaté Anny s Loretou

Roku 1611 převzal mikulovské panství nový majitel, kardinál František z Ditrichštejna. Ještě v témž roce povolal do Mikulova kapucínské mnichy. Pro ně dal zbudovat v severovýchodní části náměstí klášter s kostelem svatého Františka Serafínského, postaveným v letech 1612–1613. Vedle klášterního komplexu pak roku 1623 zahájil stavbu loretánské kaple. Ta měla být kopií Bramantovy kaple v Loretu, kterou kardinál zřejmě osobně navštívil. Základní kámen lorety byl založen v roce 1625. Po svém dokončení se stala vyhledávaným cílem poutníků.
Na kardinálovu práci navázal jeho synovec a nástupce Maxmilián z Ditrichštejna, který nad loretou nechal postavit kostel, zasvěcený svaté Anně. Jeho stavba započala pravděpodobně před rokem 1638, k vysvěcení došlo roku 1656. Autorem celkového návrhu lorety a kostela byl italský stavitel Giovanni Giacomo Tencalla. Kostel svaté Anny byl postaven jako jednolodní, s podélnou lodí a odsazeným kněžištěm. Loď kostela, klenoucí se nad loretánskou kaplí, překrývala stanová střecha.
Na počátku 18. století byl kostel svaté Anny opatřen dvojvěžovým průčelím. Během požáru města roku 1784 byl kostel silně zdevastován, zřítila se klenba lodi a loretánská kaple. Torzo kostela bylo v letech 1845–1852 upraveno na pohřební kapli Ditrichštejnů. V dnešní podobě hrobku tvoří otevřené nádvoří, hrobní kaple, dvě boční lodě s rakvemi a severozápadní dvojvěžové průčelí.