Pohoří Helmos, či Chelmós je s výškou 2355 metrů třetí nejvyšší na Peloponésu. Lákalo nás především pověstí o Hádesovi a vstupu do podsvětí. Právě na úbočí hory Helmos pramení totiž řeka Styx - padá vodopádem z vysokého útesu. A za vodopádem je vstup do jeskyně a podsvětí, jemuž vládne Hádes. Nemohli jsme odolat vodopád a jeskyni najít. Zpočátku to vypadalo velmi jednoduše - na hlavní silnici bylo několik cedulek odkazujících na prameny řeky Styx. Jak je ale místním zvykem, cedulky zmizely, jakmile začal být terén složitější a křižovatky četnější. Předpokládali jsme, že pramen bude někde nahoře a jeli stále výš. Ptali jsme se místních obyvatel a všichni nám mile radili - každý něco jiného. A tak bylo výsledkem to, že jsme nejprve objevili vysoko položené lyžařské středisko a zjistili, že i do nejvyšších partií pohoří Helmós vedou slušné šotolinové cesty, dobře sjízdné, a že jsou zde všude pastevecké útulky a stáda koz. Na jednom z vrcholků (nebyl to ten úplně nejvyšší) je umístěna astronomická observatoř.
Tyto omyly nás stály několik hodin času, kterých ovšem nelitujeme - vrcholové partie pohoří jsou nádherné. Nakonec jsme se ovšem obrátili, sjeli zpět do údolí, a zde jsme poprvé narazily na paní, která byla nejen milá, ale věděla také, co hledáme, a za pomoci místních přátel nás konečně nasměrovali ke skutečné řece Styx. Podstatné při hledání je, najít úzkou klikatou silničku mezi vesnicemi Solos a Mesorrougi. V jedné z jejích serpentin odbočuje zpevněná, dobře sjízdná cesta k turistickému tábořišti a začátku značené cesty. Cesta končí brodem přes řeku, která se do Styxu vlévá. A hned za brodem napravo začíná skutečná, dobře značená stezka, stoupající asi 700 výškových metrů vzhůru až k vodopádu.
Zpočátku stoupá cesta poměrně prudce krásným lesnatým terénem, postupně ubývá vegetace a cesta se stává kamenitější.
Kousek před koncem cesty přichází to nejnapínavější - poměrně strmé suťové pole, kde se místní pokusili o jakési jištění, ale když jsme viděli, jak vypadá, raději jsme ho nepoužili.
Úplný závěr cesty představuje stoupání poměrně nepříjemnou sutí. Co je ale horší, jsou kameny které létající zhora. Nevíme, zda jsme měli smůlu, nebo zda je to jev běžný, ale každých pár minut nám prosvištěl kolem hlavy nějaký kámen stržený vodopádem.
