Languedoc a Pyreneje:

Další zajímavá místa

Eus

Skalnatý vršek v údolí řeky Tet byl přirozeným obranným místem - v 9. - 11. století zde byl postaven hrad. Kolem něj pomalu vznikala osada. Zdejší farnost s kostelem svatého Vincenta patřila pod vzdálené mocné opatství Lagrasse. Hrad postupně zpustl a v 18. století postavili nový kostel svatého Vincenta na jeho místě.

Eus

Sournia

Sournia je centrem přírodní oblasti zvané Fenouilledes neboli Fenolheda. Místo bylo osídleno již Kelty, ale první zmínka o obci pochází z roku 960.
Nás zaujala především rozmanitost okolní krajiny se spoustou hlubokých údolí, strmých kopců, a to vše doplněné za každou zákrutou starými mosty, kaplemi, dolmeny, ...

Sournia

Starý a nový most přes říčku Désix. Le pont de Roquevert byl postaven patrně někdy kolem 10. století.

Sournia

Chapelle Sainte Félicité

Kousek na východ od Sournie je ve svahu pod silnicí ukryta starobylá kaple Chapelle Sainte Félicité z 10. století, s oltářem z 11. století. Má zvláštní dveře do tvaru podkovy.

Chapelle Sainte Félicité

Villefranche-de-Conflent

Obec pochází z 11. století a od začátku měla strategický vojenský význam. V 17. století postavil nad městem vojenský architekt Ludvíka XIV. markýz Vauban jednu ze svých slavných pevností. Za první světové války sloužila pevnost jako vězení pro válečné zajatce.

Villefranche-de-Conflent

Sluneční pec

První a zároveň i největší sluneční pec na světě se nachází v Odeillo ve francouzských Pyrenejích v nadmořské výšce 1700 m. Do provozu byla uvedena roku 1969 zásluhou francouzského vědce Dr. Felixe Trombeho.
Celý komplex tvoří parabolické zrcadlo o ploše 2000 m2, které je upevněno na 45 m vysoké kancelářské a laboratorní budově. Na stráni proti němu je rozestaveno celkem 63 heliostatů o celkové ploše 2835 m2, odrážejících paprsky rovnoběžně na parabolu. Výsledná síla svitu se koncentruje v ohnisku (ohnisková vzdálenost 18 m) v malé věžovité budově, která je před zrcadlem vystavěna, ve vlastní sluneční peci.
Protože je tento druh slunečních pecí smysluplný pouze v oblastech s více než 2400 hodinami slunečního svitu ročně, slouží komplex v Odeillu pouze k vědeckým účelům institutu CNRS (Centre national de la recherche scientifique). Díky příznivým klimatickým podmínkám lze sluneční pec používat více než 200 dnů v roce ke zkoumání chování látek při extrémním zahřátí a různým experimentům. Slouží především účelům vědeckého výzkumu materiálů, vakuovému tavení speciálních slitin a nejrůznějším pokusům v oblasti zkoušek materiálů. Tyto poznatky jsou pak uplatňovány mimo jiné při návrhu nových technologií pro kosmický výzkum. Pec je schopna dosahovat maximálních teplot okolo 3800 °C, což představuje absolutní maximum v metalurgii. Během tavení není materiál znečišťován příměsemi, jako se to děje při většině ostatních tavicích postupů.

V tomto článku byl použit text z článku „Sluneční pec“ na Wikipedii.

Sluneční pec

Sluneční pec leží nad pyrenejským údolím, kde se nachází další zajímavost, i když zcela jiného rázu - španělská exkláva Llívia. Je to území patřící se vším všudy Španělsku, které je ovšem ze všech stran obklopeno územím Francie. Území má rozlohu 12,83 km2 a leží v nadmořské výšce přes 1200 m. n. m. V roce 2007 zde žilo 1388 obyvatel. Město se stalo exklávou roku 1659, kdy byl uzavřen Pyrenejský mír; Španělsko tehdy předalo Francii 33 vsí, Llívia ovšem měla městská práva, což Španělům dovolilo tvrdit, že se na ni smlouva nevztahuje.

V tomto článku byl použit text z článku „Llívia“ na Wikipedii.

Sluneční pec

Prades a okolí

Pokračování