Církevní řády

Mužské

Ženské

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Institute_of_consecrated_life

Vyznat se v církevních řádech je velice obtížné a ne všechny organizace, které zde uvádím, jsou skutečně církevními řády. Současné rozdělení je definováno v Kodexu kanonického práva z roku 1983, ale některé zmiňované řády již neexistují, nebo v průběhu historie měnily svůj status, a v době jejich největší aktivity mohla platit jiná pravidla.
V zásadě lze všechna společenství rozdělit podle několika kritérií:

• Katolická církev x ostatní církce
  V jednoduchosti lze říci, že vše dále uvedené se týká katolické církve, v pravoslavné či jiných církvích je vše jinak
• Institut zasvěceného života x ostatní
  Členové institutu zasvěcené života skládají sliby čistoty, chudoby a poslušnosti
  Ostatní (např. členové společností apoštolského života) nikoliv
• Kněžské x laické
  Některé řády se skládají výhradně z kněží, jiné z laiků, někde mohou být členy obě skupiny
• Řády x kongregace
  Členové řádů skládají nejprve dočasné a posléze tzv. slavné sliby.
  Kongregace začaly vznikat až v 16. století podle předpisů Tridentského koncilu a jejich členové skládali místo slavných slibů tzv. věčné sliby s menší závazností. Dnes však mezi nimi není téměř žádný rozdíl.
• Řeholní x sekulární
  Členové řeholních řádů žijí v uzavřené komunitě, odděleni od světa. Členové sekulárních řádů žijí naopak mezi ostatními lidmi.
• Mužské x ženské
  U ženských řádnů pochopitelně neexistují kněžské varianty. Naproti tomu ovšem kromě centralizovaných řádů, kde vznikla ženská větev obvykle zrcadlením mužské větve, existují i malá autonomní společenství, která spravuje představená a podléhají pouze diecézní správě.
• Autonomní x centralizované
  Viz předchozí bod: pokud vím, malé autonomní kláštery byly doménou žen.
• Papažské x diecézní právo
  Většina obecně známých řádů byla dříve či později schválena papežem. Ale existovaly i menší instituty zasvěceného života, které byly schváleny a dozorovány pouze na úrovni diecéze.

Mužské řeholní řády

• Mnišské řády - klášter složený z mnichů (z nichž někteří mohou být duchovními) nebo jeptišek, kteří jsou povinni žít a pracovat ve svém klášteře a společně slavit liturgii hodin.
• Žebravé řády - žebravý řád je složený z mnichů (z nichž někteří mohou být duchovní), kteří sice žijí a modlí se společně, ale mohou mít aktivnější apoštolát a jsou závislí na almužně.
• Řeholní kanovníci - k faktickému vymezení statutu řeholních kanovníků došlo na Římské synodě v roce 1059, která vyzvala katedrální a kolegiátní duchovní, aby se vzdali soukromého majetku a zachovávali přísný životní řád. Kanovníci, kteří tuto výzvu uposlechli, se označovali jako řeholní kanovníci, na rozdíl od ostatních, kteří byli nazýváni sekulární (světští) kanovníci.
• Řeholní klerici - od řeholních kanovníků se liší tím, že se místo povinnosti společné modlitby liturgie hodin věnují více pastorační péči a mají ve svých pravidlech života méně obřadů.

Další dělení

• První řád - tímto pojmem se tradičně označuje mužská větev řádu
• Druhý řád - ženská větev
• Třetí řád řád - sem mohou patřit buď přidružení členové, kteří žijí v komunitě a řídí se jejími pravidly, ale nejsou členy prvního řádu (nazývají se řeholníci třetího řádu). Nebo lidé, kteří žijí normální život, ale složili soukromý slib příslušnosti k řádu (sekulární členové třetího řádu). Tzv. terciáře mají premonstráti, dominikáni, františkáni či karmelitáni. Benediktini či cisterciáci mají obdobný institut třetího řádu - obláty.

Řehole

Řehole (z latinského regula, pravidlo) je souhrn pravidel, jimiž se řídí činnost řádu a život jeho členů. Řeholní instituty se obecně řídí jedním ze čtyř řeholních řádů:

• Řehole svatého Bazila - klášterní komunity byzantské tradice
• Řehole svatého Benedikta - benediktini, cisterciáci, trapisté, ...
• Řehole svatého Augustina - augustininiáni, trinitáři, premonstráti, dominikáni, ...
• Řehole svatého Františka - františkáni

Karmelitáni se řídí Řeholí svatého Alberta z počátku 13. století. Jezuité se neřídí řeholí, ale konstitucemi sepsanými svatým Ignácem z Loyoly, které vynechávají tradiční praktiky, jako je zpívání liturgie, ve prospěch větší přizpůsobivosti a mobility.

Rytířské řády

Rytířské řády jsou zvláštním fenoménem a nezapadají do výše uvedených kategorií. První rytířské vojenské řády vznikaly koncem 11. století zejména v souvislosti s křížovými výpravami do Svaté země. Původně malé ozbrojené milice a špitální bratrstva se rozrostla do velkých vojenských organizací mezinárodního rozsahu. Řády založené křižáky v Palestině měly podobu řeholních organizací podřízených církvi a papeži. Vytvořila se nová třída rytířů-mnichů. Původní myšlenkou bratrstev sice byla ochrana bezbranných poutníků mířících ke Kristovu hrobu nebo péče o trpící (nemocné) poutníky, postupem doby se ale do popředí dostala vojenská obrana křesťanů a posléze i obrana a šíření křesťanství mezi „nevěřící“, resp. obrana křesťanských držav před vyznavači islámu.