|
Jan Brokoff (1652 – 1718) byl barokní sochař a řezbář původem z německé spišské rodiny, který hlavní část života žil a tvořil v Čechách. Byl otcem sochařů Michala Jana Josefa Brokoffa a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
Narodil se v rodině ševce Ondřeje Brokoffa luteránského vyznání ve Spišské Sobotě v horních Uhrách. Podle místa původu měl přízvisko Ungarus. Brzy se vyučil řezbářem, již v letech 1675–1680 se dostal do Prahy. Jan Brokoff se usadil na Starém Městě pražském, kde získal roku 1693 městské právo a koupil si dům s dílnou na rohu Skořepky a Uhelného trhu, později v domě U Salátů na Národní třídě (dnes součást paláce sousedícího s palácem Adria). V Praze Jan Brokoff od luterského vyznání konvertoval ke katolictví.
Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa patří dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo – bronzová socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1683). Tu, respektive dřevěnou sochu, podle které se bronzová socha v Norimberku odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl roku 1682 podle modelu od vídeňského sochaře Mathiase Rauchmillera z roku 1681 (jeho 41 cm vysoká sádrová soška je v pražské Národní galerii). Brokoff drobnou sošku převedl do životní velikosti a v detailech promodeloval, zejména ve výrazu tváře. Tato dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři pražského kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce. Posloužila jako vzor a prototyp mnoha sochám světce v českých zemích, v Německu i v Rakousku.
|