Filippo Brunelleschi

Filippo Brunelleschi (1377 – 1446) byl italský architekt, který je považován za průkopníka nového, renesančního architektonického stylu. Společně se svými druhy malířem Masacciem a sochařem Donatellem tvoří tak zvanou velkou trojku florentské renesance.
Brunelleschi byl všestranně nadaným umělcem, především sochařem a architektem. Roku 1401 se například zúčastnil soutěže na vytvoření severních dveří Baptisteria San Giovanni ve Florencii, k níž bylo vyzváno sedm vesměs mladých sochařů. Všichni účastníci soutěže dostali stejné zadání vytvořit kachli pro výplň dveří na námět obětování Izáka Abrahámem. Brunelleschi toto téma pojal již opravdu renesančně a humanisticky – anděl musí Abrahámovu ruku doslova strhnout, aby mu zabránil v činu. V době doznívající gotiky bylo toto pojetí značně pokrokové, protože místo symbolických gest znázorňovalo dramatickou akci. Další významný účastník soutěže Lorenzo Ghiberti zobrazil obětování ještě pod vlivem gotického sochařství v náznacích – anděl zastavuje Abrahama pouhým gestem. Porota vybrala za vítěze soutěže Brunelleschiho i Ghibertiho a požádala je, aby pracovali společně. To však rozzlobilo prchlivého a nedůtklivého Brunelleschiho natolik, že se této zakázky vzdal a odjel do Říma studovat antickou architekturu. Ukázkovou kachli věnoval Cosimovi Medicimu.
Společně se svým přítelem Donatellem studoval Brunelleschi v Římě antické památky. Na základě studia děl antických autorů Euklida a Ptolemaia objevil a začal používat pravidla lineární perspektivy a je považován za jejího objevitele. Ve svém díle však neusiloval pouze o napodobení antických staveb, jak se mnohdy tvrdí, a při stavbě kopule florentského dómu nepostupoval metodami stavitelů starověkého Řecka nebo Říma. Podobnost této stavby a římského Pantheonu se týká pouze vzhledu, nikoli stavební techniky. Bruneleschi se inspiroval rovněž prostředím, ze kterého pocházel, to znamená románskou a gotickou architekturou Toskánska.
Brunelleschi se postupně vzdal veškeré ostatní umělecké činnosti, aby se mohl věnovat architektuře. Roku 1419 zahájil stavbu florentského nalezince (Ospedale degli Innocenti – Špitál neviňátek), který je považován za manifest renesanční architektury. Je zde užito sloupového arkadového průčelí se sloupy s korintskými hlavicemi, nad něž byla umístěna antická římsa. Nejde však o napodobení antické architektury. Brunelleschi se při tvorbě špitálu inspiroval románským slohem Toskánska, neboť nikdy neměl v úmyslu přímo napodobovat antické stavby, jak se někdy uvádí. Jeho cílem bylo vytvořit nový architektonický sloh s volným použitím prvků klasické architektury, zároveň však vycházející z románské a gotické toskánské architektury, a docílit tak nového pojetí harmonie a krásy.
Mnoho let svého života zasvětil Brunelleschi stavbě grandiózní kupole chrámu Santa Maria del Fiore ve Florencii, když před tím zvítězil v první dobře popsané architektonické soutěži (1418). Úkol překlenout obrovský prostor mezi pilíři nové florentské katedrály zatím nedokázal nikdo vyřešit, proto nezbývalo, než vyprovokovat skryté schopnosti tvůrců soutěží. Brunelleschi zvítězil převratným řešením po technické i umělecké stránce a úkolu se ujal roku 1420. Aby jej dokázal realizovat, musel si mistrně osvojil technické vynálezy, které byly součástí gotické tradice (metody klenutí). Dvouplášťová osmiboká samonosná kopule byla vystavěna naprosto novátorským způsobem a je považována za zázrak stavební techniky. Kombinují se v ní dva druhy kleneb a byla vystavěna zcela bez lešení, zvenčí dovnitř, cihly byly pokládány ve tvaru rybí kosti. Dva pláště kupole jsou propojeny zdmi, které se rýsují jako bílá žebra. Výstavba kopule trvala až do roku 1434. Architekt ji nikdy nespatřil v dnešní podobě. Po jeho smrti byla kopule ještě doplněna lucernou a zlatou koulí. Kopule zaklenula prostor téměř 42 m, který byl menší o pouhých 1,2 m než největší kopule světa, antický Pantheon. Kupole katedrály Santa Maria del Fiore je jednou z nejvýznamnějších staveb Filippa Bruneleschiho
Současně pověřil Giovanni Medici Brunelleschiho výstavbou Staré sakristie v kostele San Lorenzo, která se stala rodinou a pohřební kaplí Medicejských (později zde byli pohřbeni otec a strýc Lorenza I. Nádherného). Brunelleschi tu vytvořil v letech 1420–1428) mistrovské dílo rané renesance. Přestavbou hlavní lodi kostela San Lorenzo se architekt začal zabývat roku 1423. Její interiér připomíná trojlodní raně křesťanskou baziliku, v níž se opakuje sled oblouků a sloupů, který byl uplatněn již na portiku nalezince.
Pendantem kostela San Lorenzo je chrám San Spirito, který se nalézá na opačném, levém břehu řeky Arna. Jeho projekt vypracoval Brunelleschi roku 1428 na žádost bohatých florentských rodin. Stavět se začalo až roku 1436 a pokračovalo se ještě dlouho po architektově smrti. Interiér této trojlodní baziliky představuje jeden z nejkrásnějších renesančních kostelů ve Florencii. Vyniká přesností proporcí.
Posledním dílem Brunelleschiho byla kaple Pazziů v kostele Sta Croce, kde střední prostor sklenul melounovou klenbou a v portiku použil po stranách rovné kladí, kdežto střední část zdůraznil archivoltou. Je to jeho jediná stavba, kde vytvořil také průčelí.
Brunelleschi se však nevěnoval pouze církevní architektuře. Je autorem staršího typu florentských renesančních paláců. Podle jeho návrhu se začal stavět nejmonumentálnější florentský palác rodu Pitti, který však nebyl pro své přehnané rozměry, které si přál zadavatel stavby, dokončen v původní podobě (dokončil jej až roku 1577 na zakázku medicejských Bartolomeo Ammanati).
Po své smrti byl architekt pohřben v podzemí florentského dómu.