Srbsko

Úvodní stránka

Fruška Gora:

Index

V létě 2014 jsme se vypravili autem do Řecka. Cestou jsme se zastavili na dva dny v Srbsku. Nemůžeme proto o něm jako o celku říci nic, jen pár poznatků z cesty a z oblasti Národního parku Fruška Gora, kde jsme ony dva dny strávili.
Z dálnice působí srbská krajina poměrně nudným dojmem. Krajina je víceméně rovinatá a prý velmi úrodná. Nedobrým dojmem působí černé skládky, které se v okolí dálnice vyskytují v hojném počtu.

Dunaj v Srbsku

První město, kde jsme sjeli z dálnice, byl Novi Sad, druhé největší město Srbska a zároveň hlavní město provincie Vojvodina, což je historicky poměrně zajímavá a významná oblast severního Srbska, oddělená od zbytku země Dunajem. Vojvodina byla osídlena Slovany v 6. století, ale už v 9. století ji obsadili Maďaři, kteří ji ovládali až do 16. století. Po bitvě u Moháče roku 1526 se oblast dostala pod kontrolu Osmanské říše, ale již na počátku 17. století připadla po úspěšné ofenzívě Habsburků Rakousku. Historicky se zde tedy mísili Slované, Maďaři, Turci, a později i všechny ostatní národnosti habsburské monarchie, jako Němci, Češi a Slováci, ale také Chorvati nebo Rumuni. Přestože Srbové zde byli v menšině, udrželi si i pravoslavnou náboženskou identitu.
Samotný Novi Sad je především průmyslové město. Na první pohled nám připadalo poměrně živé, i když dost omšelé. Později nás při přejezdu přes Dunaj překvapilo, že většina dopravy byla vedena po železničním mostě. Až dodatečně jsme se dočetli, že Novi Sad byl ze srbských měst nejvíc poškozen bombardováním NATO v roce 1999. Mimo jiné byly zničeny všechny tři zdejší mosty přes Dunaj.

Novi Sad

Novi Sad

O kus dál na hřebeni Fruška Gora jsme narazili na nálety poničený televizní vysílač. Dodnes nebyl opraven.

Vysílač

Vysílač

Vysílač

Srbové, s nimiž jsme mluvili, byli velmi vstřícní a milí, přestože bylo cítit, že bombardování z konce 90. let stále pociťují jako velkou křivdu. Což je pochopitelné. Příjemné v Srbsku je, že se zde bez problémů domluvíme. Celkem jsme ani nezkoušeli angličtinu, protože srbochorvatština je češtině velmi blízká a zpravidla jsme se bez problémů domluvili i si popovídali "univerzální slovanskou řečí", tedy v našem podání češtinou s příměsí slovenštiny a ruštiny.

Vyrobeno grafickým studiem Bohouš & spol., 2014
Poslední aktualizace 16. listopadu 2014