Slovník pojmů

V rané křestanské církvi bylo vedení církve rozděleno do tří stupňů - biskup, presbyter, diakon

  • Biskup - je chápán jako apoštoly ustanovený učedník, který spravuje církevní obec. Brzy se pojem ustálil jako představný církevní diecéze.
  • Presbyter - označoval vůdce místní křesťanské komunity. V současnosti se v katolických a pravoslavných církvích užívá pojem presbyter jako společné označení pro kněze a biskupa, tedy svěcené služebníky, kteří mají kněžskou moc (na rozdíl od jáhna, který je svěcen ke službě). V protestantismu se pojmem presbyter nebo starší označují členové voleného orgánu sboru (staršovstva).
  • Diakon (Jáhen)
  • Kapitula - Kapitula (katedrální nebo kolegiátní) je sborem kanovníků, tj. společenstvím kněží konkrétní církve, jimž přísluší konat slavnostní bohoslužbu v katedrálním nebo kolegiátním kostele. Členové kapituly se scházejí k pravidelným sezením v kapitulní síni. Kapitula kromě toho plní některé úkoly v rámci diecéze. Původně byla jednou z klíčových úloh katedrální kapituly volba biskupa, dnes jmenuje biskupy do funkcí téměř výhradně papež (právo volby biskupa si dodnes zachovala například mohučská dómská kapitula, tímto právem disponovala od počátku 13. století až do roku 1916 Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci). Kapitula se řídí vlastními stanovami schválenými biskupem při zachování vůle zakladatele kapituly (donátora) - ty stanovují počet kanovníků, povinné bohoslužby, apod.
  • Řádová kapitula - představují shromáždění všech, popřípadě jen některých členů (např. delegátů) dotyčného řádu. Taková kapitula se označuje jako generální (všeobecná),[2] jestliže se jí účastní členové či delegáti ze všech zemí, ve kterých řád působí (nikoliv jen z určité země nebo z určitého regionu).
  • Kanovník
  • katedrální kapitula
  • Kolegiátní kapitula
  • Konvent - je označení pro komunitu kněží, řeholníků nebo řeholních sester určitého kláštera. Přeneseně se konventem nazývá také shromáždění takovéto komunity nebo budovu, kde se členové konventu schází. Slovo konvent se používá zejména v římskokatolické a anglikánské církvi.
  • Děkanát a vikariát - Děkanát a vikariát jsou v římskokatolické církvi územní jednotky menší než diecéze a větší než farnost, obvykle sestávají z několika farností. Slovo „děkan“ je odvozeno z latinského decanus (zástupce deseti), slovo „vikář“ z latinského vicarius (zástupce). Název děkanát se používá např. na Moravě, ve Slezsku či na Slovensku. Sídlem děkanátu je děkanství. V čele děkanátu je děkan, který je do tohoto úřadu jmenován na pět let. Je pomocníkem biskupa v řízení diecéze na území svého děkanátu, svolává kněze na pravidelná setkání, má právo vizitace, a další práva a povinnosti vůči kněžím a farnostem svého děkanátu. Děkanát je totiž tvořen několika farnostmi, v jejichž čele stojí farář. Děkan tyto farnosti vizituje – to znamená zjišťuje jménem místního biskupa stav pastorační, administrativní a ekonomický jednotlivých farností a pomáhá, aby vše bylo v pořádku dle směrnic církve. Odpovídající jednotkou v Čechách je vikariát, v jehož čele je okrskový vikář. Rozdělení Čech na děkanáty bylo kolem roku 1631 pražským arcibiskupem Arnoštem Vojtěchem z Harrachu nahrazeno dělením na vikariáty na základě krajového rozdělení.[1] Vikariát zahrnoval obvykle několik původních děkanátů. V letech 1993 až 1999 existovaly vikariáty rovněž v brněnské diecézi, a to souběžně s děkanáty.[2] Od 1. července 1999 byla brněnská diecéze rozhodnutím biskupa Vojtěcha Cikrleho nově rozdělena podle děkanátů.[2] Aktuální web brněnského biskupství (2012) tak už uvádí pouze děkanáty.[3][4]
  • Probošt, Probošství - nejčastěji označuje dignitáře kapituly (v Čechách to bývá zpravidla představený kapituly, na Moravě v pořadí druhý dignitář po děkanovi), který obvykle odpovídá za majetek kapituly. Jako probošt se v některých případech označuje také představený významné řeholní instituce nebo komunity. Probošt je také čestný titul duchovního správce některých významných farností, často jako pozůstatek po zaniklé kapitule. Dále se označení probošt používá také v premonstrátském řádu pro kněze ustanoveného jako duchovní správce v ženském klášteře. Dodnes je proboštem spravován klášter Doksany v litoměřické diecézi
    Probošství - je sídlo probošta. V České republice mají statut proboštství tyto římskokatolické farnosti: v litoměřické diecézi: Mělník (v současné době spravováno administrátorem) v královéhradecké diecézi: Litomyšl (v současné době spravováno administrátorem) Poděbrady v českobudějovické diecézi: Jindřichův Hradec v olomoucké arcidiecézi: u sv. Mořice v Olomouci Kolegiátní kapitula u svatého Mořice v Kroměříži v plzeňské diecézi: Město Touškov
  • Děkan, Děkanský kostel - původně byl děkan-„desátník“ dohlížitelem a učitelem deseti mnichů ve středověkých klášterech. V dnešní římskokatolické církvi je děkan čestný titul duchovního správce významnější farnosti s titulem děkanství nebo čestný titul významného kněze jemu udělený ad personam. Děkani jsou také hodnostáři katedrálních nebo kolegiátních kapitul (v nichž jsou zpravidla druhými v pořadí, po proboštech). V Moravské církevní provincii je děkanem nazýván kněz, který spravuje děkanát, tj. církevně-správní okrsek sdružující více (obvykle zhruba deset) farností (obdoba v Čechách je vikariát v čele s okrskovým vikářem).
  • Prelát, Prelatura, Osobní prelatura
  • Převor, Převorství
  • Ordinář
  • Řehole
  • Exhortní kaple
  • Exercicie