Kostely se synthrononem

Synthronon je půlkruhová stupňovitá stavba v zadní části oltáře v liturgické apsidě východního pravoslavného kostela. Termín je známý přinejmenším od 5. století. Synthrony zpravidla tvoří trůn (obvykle, ale ne nutně, biskupský) uprostřed s lavicemi k sezení kolem něj. Tyto lavice byly vyhrazeny pro duchovenstvo a ačkoli se našly v některých latinských kostelech, jako je Santa Maria Assunta v Torcellu, je to prvek, který je obecně považován za byzantský. Byl použit například v bývalých kostelech Hagia Irene nebo sv. Eufanie, původně býval součástí i v Hagii Sofii.
Velké kostely mohly mít synthronon vysoký několik řad. Sezení bylo omezeno na horní řadu, aby shromáždění stojící v lodi a uličkách mohlo vidět celé přítomné duchovenstvo. To potvrzuje např. popis Hagie Sofie od Pavla Silentiariáše z poloviny 6. století. Ačkoli se samotný synthronon nedochoval, básník a dvořan Pavel popisuje sezení kněží v horní řadě sedmipatrového synthronu.
Pod každým synthronem vedla prstencová chodba podél apsidové zdi; do chodby se vstupovalo dveřmi na obou koncích. Protože přítomnost synthronu omezovala prostor svatyně, byl oltář nutně umístěn před apsidou. Ve středně byzantském období byl vysoký synthron nahrazen jednoduchou nebo dvojitou lavicí, čímž se v apsidě uvolnilo místo pro oltářní stůl. V Řecku však na většině míst zůstal v tomto období zachován tradiční vysoký synthronon.