|
Historické patriarcháty
Od 2. století si v církvi začaly získávat zvláštní autoritu určité církevní obce, které odvozovaly svůj původ od apoštolů (apoštolská posloupnost). Biskupové těchto církevních obcí byli považováni za přímé následníky apoštolů. První nikajský koncil roku 325 ustanovil, že tato tři biskupská sídla – Alexandrie, Řím a Antiochie mají zvláštní právní i učitelskou pravomoc nad ostatními církvními obcemi. První konstantinopolský koncil přiřadil tuto pozici také Konstantinopoli a zařadil ji co do důstojnosti hned za Řím. Od dob Justiniána I. se těmto obcím začalo říkat patriarcháty. Jejich pořadí bylo koncily pevně určeno:
- Řím, založený apoštolem Petrem
- Konstantinopol, s patronem apoštolem sv. Ondřejem
- Alexandrie, založená evangelistou Markem
- Antiochie, založená apoštolem Petrem
- Jeruzalém
Římskokatolické patriarcháty
V římskokatolické církvi existují dodnes biskupství, která jsou označována jako patriarcháty, která však právně nemají zvláštní učitelskou či právní autoritu:
- Patriarchát Západu – Řím: totožný s papežem, byl jediným katolickým patriarchátem, který měl svou autoritu ze starověku – titul oficiálně přestal používat papež Benedikt XVI. v roce 2008 (nominálně zrušen není)
- Latinský patriarchát jeruzalémský od roku 1099, obnoven v r. 1846
- Patriarcha Východní Indie – arcibiskup v Goi od roku 1886,
- Arcibiskup v Benátkách – přesunuto roku 1451 z Grada,
- Patriarcha lisabonský – od roku 1716,
- Patriarcha Západní Indie – nejvyšší kaplan španělského panovníka v letech 1524–1963
- Arcibiskup v Aquileji – titul zrušen 1751,
- Latinský patriarcha Antiochie – titul zrušen 1964,
- Latinský patriarcha Konstantinopole – titul zrušen 1964,
- Latinský patriarcha Alexandrie – titul zrušen 1964.
|