Mudéjarský styl

Mudéjarové bylo označení pro muslimy, kteří zůstali na reconquistou dobytém španělském území a kteří se nevzdali islámu. Zachovali si vlastní instituce, jazyk a kulturu, ale nebylo jim dovoleno vstupovat do státních služeb, proto se uplatnili zejména jako řemeslníci a stavitelé. Věnovali se především tradičním řemeslům a architektuře, která byla silně ovlivněna architekturou islámskou a kladla velký důraz na zdobnost. Mudéjarové byli vynikajícími štukatéry, zedníky i tesaři a pod jejich rukama vznikal z cihel, sádry, keramiky, dřeva a malty jedinečný mudéjarský sloh, který se rozvinul především v Aragonii.
Mudéjarský styl spočívá v prolínání islámské, křesťanské a židovské kultury. Je typický zejména pro španělskou architekturu 12. až 16. století. Charakteristickým rysem mudéjarské architektury je rovněž spojování gotických, románských a renesančních prvků s islámským uměním. Nejčastěji se s ním setkáme u církevních staveb.