Křižovníci s červenou hvězdou

Sakrální architektura
Index

Status objektu
Stavební slohy
Stavební zajímavosti
Jiné typy objektů
Křížové cesty
Drobné sakrální stavby
Stavební materiály
Pohřebiště
Významní umělci
Církve
Církevní řády
Skupiny objektů
Zasvěcení
Farnosti

Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, jediný řád českého původu, se vyvinul z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 svatou Anežkou Přemyslovnou u kostela svatého Haštala v Praze. Roku 1237 povýšil papež Řehoř IX. bratrstvo na řád s řeholními pravidly. Od roku 1238 měl Řád již vlastní samosprávu. Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se roku 1252 Křižovníci trvale usídlili u Juditina mostu, kde byl záhy vybudován klášter, špitál Svatého Ducha s kostelem svatého Františka. Z výhodné polohy konventu při důležité obchodní trase vyplývaly řeholníkům i jisté povinnosti (opevňovací práce, údržba mostu aj.). Pražský konvent se stal hlavním sídlem nejvyššího představeného. Po svém vzniku se řád rychle rozšířil na území Moravy, Slezska, Polska i Uher.
V letech 1561–1694 byla funkce velmistra řádu úzce spjata s funkcí pražského arcibiskupa, po část této doby tato funkce pražskému arcibiskupovi připadala automaticky a řád byl jedním z hlavních zdrojů financování arcibiskupství. Jednou z významných osob řádu byl velmistr Arnošt Vojtěch z Harrachu, který vedl rekatolizaci v Čechách po porážce českého stavovského povstání a působil jako důležitý rádce Habsburků. Osobně se stavěl proti násilné rekatolizaci a vyhánění nekatolíků z Čech, ovšem podřídil se rozhodnutí královského dvora.
Po roce 1948 řád velmi utrpěl tvrdým pronásledováním za komunistického režimu, kdy řada jeho členů skončila ve vězení nebo v táborech nucených prací při uranových dolech. Mezi lety 1949 a 1989 došlo k poklesu počtu členů řádu z 53 na 13, po sametové revoluci se však začal obnovovat, v roce 2001 měl již členů 21. Kvůli vysokému věku od roku 2001 zemřeli čtyři členové, jiní opustili řeholní společenství sami. V roce 2009 měl řád 15 profesů a jednoho novice.