Boží muka

Boží muka jsou drobná památka ve tvaru sloupu, pilíře, či hranolu. Měla symbolizovat sloup, u nějž byl bičován Ježíš Kristus.
Boží muka bývají kamenná sloupková nebo zděná. Nejstarší kamenná boží muka jsou ze 14. století, jednoduchá, pouze z dříku s kaplicovým nástavcem. V období renesance a hlavně pak baroka jsou stavěny bohatě zdobené objekty se soklem, krycí deskou a výklenkovou hlavicí. V 16. století se objevuje výrazný podstavec (sokl). Přední plocha podstavce bývá zdobena rámováním, někdy je zde vytesán letopočet, iniciály, grafický symbol (srdce, kříž, meč, sekyra atd.) později i delší texty. Menší a méně výrazná kamenná sloupková boží muka se dají zaměnit za pamětní kříž. Nejstarší zděná boží muka jsou doložena v 18. století, i když je možné, že některá jsou starší. Oproti kamenným božím mukám se jedná o robustnější stavby se širší základnou, hlavicí a stříškou. V hlavici bývají výklenky. V některých případech nelze přesně určit, co jsou ještě boží muka a co už je kaplička.