Václav Levý (1820 – 1870) byl český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky (Klácelka, Blaník) s monumentálními a poetickými plastikami (Adam a Eva), které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství.
v roce 1844 se stal kuchařem na zámku v Liběchově u Mělníka. Jeho sochařský talent nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Na radu malíře Josefa Navrátila byl poslán na vyučenou k sochaři Františku Linnovi ml. do Prahy. S ohledem na to, že Linn byl pouze podprůměrný sochař, nemohl se zde mnoho nového naučit a záhy se vrací zpět do Liběchova. Zde počátkem roku 1845 vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Poté byl roku 1845 poslán na studia do Akademie v Mnichově k jednomu z nejuznávanějších sochařů, profesoru Ludwigu Schwanthalerovi, který jej považoval za svého nejlepšího žáka.
Nejlepšími Levého díly ale nejsou klasické sochy v kostelech. Jsou jimi sochařská díla, která ve volném čase tvořil v pískovcových skalách v lesích u Liběchova a u Želíz na Kokořínsku. Nejznámější z nich jsou Čertovy hlavy, jeskyně Klácelka, Harfenice či Had.
