|
Paolo di Dono zvaný Uccelo (1397 – 1475) byl italský raně renesanční malíř a mozaikář a nadšený zastánce perspektivní teorie, kterou usiloval důsledně aplikovat v malířství. Podle Vasariho byl Uccello nejpodivuhodnějším malířem z generace po Giottovi. Uccellův talent je zřetelný v provedení detailu a pečlivých forem, perspektivě obrazu a důrazu na vypracování pozadí a trojrozměrnosti díla. Jeho malířské umění charakterizuje zájem o studium lineární perspektivy na úkor studia figur či zvířat, z kterého se později stává až jistá posedlost. Jeho díla tak občas působí nepřirozeným až těžkopádným dojmem. Výjimečným prvkem jeho děl je také osobitý kolorit a ležérní přístup k realitě. Syté odstíny používané občas zcela iracionálně působí až psychedelickým dojmem. |