Josef Hlávka

Josef Hlávka (1831 – 1908) byl český architekt, stavební podnikatel, politik a mecenáš.
Otec si všiml synova zájmu o architekturu od raného dětství a nechal jej zapsat na pražskou polytechniku. Zde studoval obor pozemní stavitelství (samostatný obor architektura totiž tehdy ještě neexistoval).Posléze mu i umožnil studovat ve Vídni. Obor architektura na vídeňské Akademii výtvarných umění vystudoval Hlávka v letech 1851–1854. Díky svým studijním výsledkům roku 1854 získal Státní cenu. Studium však bylo drahé, a tak si Hlávka přivydělával o prázdninách na stavbách jako zednický učeň, pak jako stavbyvedoucí a nakonec coby ředitel kanceláře u česko-vídeňského stavitele Františka Šebka. U Šebka získal výuční list a v roce 1860 i mistrovské vysvědčení. Roku 1855 obdržel státní cestovní tříleté stipendium (takzvaná Římská cena), které mu umožnilo poznávací cestu po Evropě (Itálie, Sicílie, Řecko, Francie, Anglie, Belgie, Německo), ale po návratu, v neutěšené situaci po prohrané rakousko-pruské válce, nenašel uplatnění jako architekt, nýbrž jako velmi úspěšný stavební podnikatel. Začátky jeho podnikání velmi usnadnil František Šebek, který Hlávku před jeho cestou zaměstnával jako ředitele své stavební kanceláře. Oblíbil si jej natolik, že mu při odchodu do penze odkázal celou svou stavební kancelář. Hlávka si brzy vydobyl pověst solidního stavitele. Jeho stavební firma realizovala mimo jiné řadu staveb na tehdy budované vídeňské Ringstraße. Z jeho architektonických návrhů je známá například Rezidence bukovinských metropolitů v Černovicích, zapsaná na Seznam světového dědictví v Evropě (UNESCO) nebo budova Zemské porodnice v Praze.
Hlávkova stavební kancelář postavila v letech 1860–1869 142 staveb. Tím se mohla pochlubit jen málokterá firma. Přestože na to měl své lidi, sledoval vždy každou stavbu osobně. K tomu, aby celý tento jmenovaný výčet mohl být postaven, by nestačila jen jeho neuvěřitelná pracovitost. Bez dobře fungující stavební kanceláře by jen těžko uspěl. Základ kanceláře, získaný tak nečekaně a šťastně od Šebka, značně zvelebil a rozšířil. Zaměstnával 19 architektů, takže posléze byl schopen, díky takto vybavené kanceláři a své neuvěřitelné pracovitosti, mít neustále rozestavěno a vyprojektováno více než padesát staveb najednou, a to často staveb nijak podřadného významu.
Později se stal hlavním zakladatelem, mecenášem a I. prezidentem České akademie pro vědy, slovesnost a umění (předchůdkyně dnešní Akademie věd). Koncem života založil Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových přes které odkázal svůj veškerý majetek národu s přesným určením, jak mají být každoroční výnosy z tohoto majetku rozdělovány.