|
Anselmo Lurago (asi 1701 – 1765) byl český architekt a stavitel italského původu v období vrcholného a pozdního baroka.
Učil se u architekta Františka Maxmiliána Kaňky a pak dlouho získával praxi na pevnostních stavbách u svého strýce Bartolomea Scottiho. Roku 1727 získal měšťanské právo na Malé Straně. Od roku 1752 realizoval ve funkci dvorního stavitele přestavbu Pražského hradu podle plánů Nicolo Pacassiho. V letech 1753–1756 byl rektorem Vlašské kongregace na Malé Straně, jejíž součástí byl i sirotčinec, o který se pečlivě staral.
Zaměstnávala jej šlechtická klientela, např. Černínové (rekonstrukce hradčanského paláce), Ditrichštejnové, Kounicové, Salmové a Šlikové. Po svém strýci dokončoval stavby v Osově a Lysé nad Labem. Stal se nástupcem Kiliána Ignáce Dientzenhofera, na jehož práci navázal ve šlechtickém prostředí (palác Sylva-Taroucca a palác Kinských) a také v pracích pro katolickou církev v Praze (Kostel svatého Mikuláše na Malé straně, Kostel svatého Tomáše, Břevnovský klášter) i jinde v Čechách (klášter Dolní Ročov, Broumovský klášter, Přeštice). Navrhoval také kostel sv. Václava ve Vysoké na Mělnicku a interiér zámecké kaple v Hoříně. Bývá považován za autora projektu kostela Panny Marie Sedmibolestné v Rabštejně nad Střelou.
|