Hradby obepínající všech sedm římských pahorků začal stavět císař Aurelianus ve druhé polovině 3. století po Kr. Hradby byly dlouhé 18 km a měly chránit město před nájezdy germánských kmenů.
Porta Metronia
Na konci středověku byla Porta Metronia uzavřena a vchod zazděn. Kvůli rostoucímu provozu byly v moderní době vedle původní brány proraženy čtyři průchody.
Na bránu Porta Metronia navazuje nejdelší zachovaný úsek římských hradeb.
Porta Maggiorre, neboli "Větší brána", nazývaná také někdy Porta Prenestina, je jednou z východních bran Aurelianských hradeb. Bránou vedly dvě staré silnice, Via Praenestina a Via Labicana.
Samotná brána Porta Maggiore je ale starší než okolní hradby. Jde vlastně o monumentální dvojitý oblouk postavený z bílého travertinu, který byl postaven v roce 52 po Kr. císařem Claudiem jako ozdobná část podpory dvou akvaduktů přivádějících vodu do Říma - Aqua Claudia a Anio Novus. Kanály obou akvaduktů procházejí branou jeden nad druhým, jak lze doposud vidět při pohledu na průřez horní části brány. Brána byla včleněna do Aurelianských hradeb roku 271 po Kr. a její účel byl tak změněn na městskou bránu.
V současné době je z prostoru před branou nepříliš vábné tržiště a hradbami v její blízkosti projíždí jedna z nemnoha římských tramvají.
Porta San Paolo
Portico di Ottavia
Porta Caelimontana
Aureliánské hradby nebyly prvními hradbami Říma. Již o 700 let dříve byla postavena tzv. Serviova hradba (it. Mura serviane), což je nejstarší zčásti dochované opevnění města. 11 km dlouhá kamenná hradba byla vybudována počátkem 4. století př. n. l. na obranu Říma před vpády Galů. Hradba byla postavena na základech ještě starších hradeb, které nechal v 6. století př. n. l. vybudovat král Servius Tullius a po kterém byla také pojmenována. Hradební zeď byla postavena z velkých bloků vápenného tufu, dosahovala až 10 m výšky, u země byla silná 3,6 m a měla 16 bran, z nichž se ale zachovalo jen málo. Jednou z dochovaných bran je pravděpodobně Porta Caelimontana, která sloužila jako vstup na pahorek Caelius.
