Narazili jsme v Řecku na jeden velký a podstatný problém - byla to první evropská země, kde jsme měli velmi často problém se domluvit, a dokonce i přečíst směrové cedule na silnici. Ve velkých městech, v kempech, u významných památek ... tam lidé uměli anglicky. Ale v běžných vesnicích, kam turisté obvykle nejezdí, lidé moc neuměli. Pouze řecky. A s překvapením jsme zjistili, že řečtině absolutně nerozumíme. Že nemá nic společného s žádným románským, germánským ani slovanským jazykem, které bychom dali dohromady. Největším problémem byla pro nás pitná voda, protože jsme často spali volně v lese. Až jsme se na Peloponésu setkali s velmi milou průvodkyní po zkamenělém lese, která nám ochotně dala malou lekci řečtiny, z níž nejdůležitejší pro nás bylo "nero asfali" - pitná voda a "evcharistó" - děkuji.
S psaným textem to přeci jen nebylo tak složité. Jednak jsme se celkem brzy rozpomněli na řecká písmena, s nimiž jsme přišli do styku při fyzice, a zejména na sever od Athén a na hlavních silnicích i na Poloponésu byly nápisy na silnicích zpravidla i v latince. I tady byl ovšem občas zádrhel - např. Mykény byly na jedné ceduli psané jako Miceny o pár kilometrů dále jako Mycenae. Obecně čím dále na jih, tím méně nápisů v latince a tím méně také jakýchkoliv orientačních cedulí vůbec.
Co se týče ubytování, vyhledáváme vždycky kempy. V Řecku byly kempy celkem slušné a za rozumnou cenu kolem 25 euro. Problém byl spíše v tom, že na řadě míst žádné kempy nejsou. Několikrát jsme přespávali volně v lese. I když jsme si mysleli, že jsme se schovali na místo, kam nemůže nikdy nikdo přijít, vžycky nás někdo našel. Většinou šel okolo bača se stádem koz a ovcí. Peloponés se zdá liduprázdný, ale ovce, kozy a jejich hlídači jsou všude. Vždy jsme se bačů zdvořile zeptali, zda tam můžeme jednu noc přespat, bačové se tvářili velmi přívětivě a na všechno přikyvovali. Později jsme zjistili, že to obvykle znamená, že nám nerozumí ani slovo, stejně jako my jim. Nicméně jsme očividně nikdy nikomu nevadili.
Největším překvapením pro nás bylo, když jsme večer již za tmy odbočili z úzké asfaltky, jeli ještě asi pět kilometrů po šotolinové cestě, ještě z ní odbočili do jakéhosi křoví, a postavili v klidu stan. Ráno jsme se vzbudili za krásného sborového zpěvu. Nocovali jsme asi 200 metrů od kapličky, kam se ve čtvrtek ráno sjeli ve svých dodávkách bačové z celého okolí, aby se účastnili mše. Kaplička byla tak malá, že se tam vešel asi jen kněz, a většina farníků stála a zpívala venku. Mše trvala snad tři hodiny.
Velmi příjemným zjištěním pro nás bylo, že na památky v Řecku děti neplatí až do 18 let. Vzhledem k tomu, že cestujeme se třemi dětmi, znamená to velkou úsporu.
Přestože se nám nezdálo, že by Řecko bylo nějak dopravně přeplněné, jako třeba Itálie, občas jsme viděli ukázky opravdu adrenalinového parkování.
A občas to někdo zřejmě i nezvládl.
Hory severního Řecka jsou velmi drsné, téměř liduprázdné a žije zde divoce řada zvířat včetně medvědů a vlků. Nevíme, zda jsou až zas takovým problémem pro dopravu, ale cedule varující před přecházející zvěří byly v severním Řecku na silnici každých pár kilometrů. Většina cedulí dotována z fondů EU ... velmi užitečná dotace pro krachující ekonomiku.
Řecko je pověstné svými potulnými psy a kočkami. Jsou opravdu skoro všude a často vypadají dost zuboženě. Tento pes konkrétně se rozvalil na athénské agoře.
Kočky jsou snad ještě častější než psi - byly skoro všude. A nevím, zda je to jiný druh, nebo zda je to podvýživou, ale dospělé kočky vypadaly snad poloviční oproti našim. A to nejen na váhu, ale i velikostí.
Dalšími zvířaty, na která je třeba si dávat pozor, jsou kozy a ovce. Ne snad, že by byly agresivní, ale zejména v horských oblastech jsme je potkávali, jak se rozvalují na silnici, a často nejevily nejmenší ochotu silnici vyklidit. Občas zůstaly prostě ležet a nezbylo, než se je pokusit objet. Klakson by je možná zvedl na nohy, ale proč dělat zbytečně rámus.
Mnohokrát jsme slyšeli neuvěřitelný cvrkot cikád, ale nikdy jsme je neviděli, protože byly vždy vysoko mimo náš dosah. Až jednou večer v kempu jsme zažili téměř cikádí nálety. A ráno byly na kmenech stromů v okolí stovky cikádích svleček. Zjistili jsme, že cikáda je hmyz poměrně velký a masitý - když si na člověka sedla a člověk se dotkl jejího chlupatého těla, tak si toho rozhodně všiml.
Četli jsme, že v Řecku žijí suchozemské želvy, ale viděli jsme za celou dobu jednu jedinou - v Meteoře mezi skalami.
Letní počasí bylo samozřejmě většinou horké a suché. Ale kousek od Sparty nás překvapil pořádný slejvák. I v Řecku může pořádně pršet. Není to asi ale úplně běžné, protože většina místních řidičů zastavovala na kraji silnice, aby počkali, až to přejde, a také jsme po tomto dešti viděli jedinou bouračku za celou dobu.
Dvě věci se pro nás staly jakýmisi symboly Řecka: první z nich byly dráty armatur vyčuhující z každého druhého domu ještě tak metr nad střechu. U prvních pár domů jsme si říkali, že jsou asi rozestavěné. Ale pak přišly další a další a rozestavěně rozhodně nevypadaly. Nejdřív jsme nechápali, k čemu tyto dráty mají být. Později nás napadlo, a také jsme si to ověřili, že tyto domy skutečně mají vypadat jako nedostavěné, protože pak mají majitelé slevu na daň z nemovitosti.
Druhým symbolem jsou chrániče na komíny v podobě černých ptáků - také je mají skoro všichni.
Na mnoha domech je vidět dopad hospodářské krize - domy jsou často nedostavěné, nebo jen napůl obydlené.
Velmi se nám líbila zdejší boží muka, či k čemu připodobnit malé kapličky obvykle v podobě miniaturních kostelíků, které vroubí v pravidelných intervalech všechny silnice. Někdy jsou to jen plechové schránky na svíčku, ale často krásné, propracované stavbičky.
