Monemvasía bývá nazývána řeckým Gibraltarem. Bývala součástí pevniny, ale po zemětřesení v roce 375 po Kristu se odtrhla a stala se ostrovem. Už v 6. století ale lidé vybudali hráz a spojili skálu znovu s pevninou. Osamělá skála v blízkosti důležitých námořních cest předurčovala Monemvasíu k tomu, aby byla po staletí poloautonomním státem žijícím převážně z obchodu. V době největšího rozkvětu v 15. století zde žilo 50 000 lidí.
Osídlení Monemvasíe se dělí do dvou pater na tzv. Horní město a Dolní město. Horní město na vrcholu skály bylo bohužel v době naší návštěvy kompletně uzavřeno, protože zde probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Ani Dolní město nemá dnes zřejmě mnoho stálých obyvatel. Hezky opravená je hlavní ulice vedoucí od vstupní brány, a několik bočních uliček. Jakmile člověk odbočí trochu dále, najde spíše jen opuštěné ruiny.
V létě, když se do skály opírá naplno slunce, není zde mnoho míst k odpočinku. Lidé proto hojně využívají k tomuto účelu složitou vstupní bránu. Zásobování města není hračka - branou neprojede ani nejmenší auto, a vše je třeba dopravovat ručně.
Ve skále za zvonicí jsou dobře patrné serpentiny cesty vedoucí k bráně do Horního města.
Katedrála Christós Elkómenos byla postavena ve 13. století v byzantském stylu.
Kostel Panagia Myrtidiotissa ze 17. století
Vstupní brána do Horního města
Východní brána města vedla na starý hřbitov
Kostel Agios Nikólaos z počátku 18. století
