Okolí Ohridského jezera:
Ohrid rozhodně není jen tak nějaké makedonské město. Jeho historický i kulturní význam je evropského dosahu.
První zmínky o osadě zvané původně Lychnidos pocházejí ze 4. století př. Kr., kdy byla dobyta Filipem II. Makedonským. Ve 2. století př. Kr. byla osada dobyta Římany a stala se součástí obchodní cesty Via Egnatia mezi Jaderským a Egejským mořem. V 6. století po Kr., se v okolí Lychnidu, náležejícího k Byzantské říši, začal usazovat slovanský kmen Brsajců. Z 9. století pak pochází nynější slovanský název města vzniklý z výrazu „vo hrid“ neboli „na kopci“.
Na přelomu 9. a 10. století se Ohrid stal útočištěm žáků sv. Cyrila a sv. Metoděje vyhnaných z Velkomoravské říše. Nejvýznamnější z nich byli sv. Kliment Ohridský a sv. Naum. Při klášteře, který v Ohridu založil svatý Kliment, vznikla literární škola, díky které se z Ohridu stalo nejvýznamnější centrum slovanské kultury a vzdělanosti, která se odtud dál šířila po východní Evropě.
Koncem 10. století vystavěl na kopci nad městem car Samuel I., vůdčí postava povstání proti byzantské nadvládě, velkou pevnost, která tvoří dominantu města i dnes, a učinil z Ohridu hlavní město Bulharské říše. V roce 1014 však byl car Samuel poražen Byzantinci, čímž se významně snížil politický význam města.
Ohrid, nad nímž se vystřídala nadvláda byzantská, bulharská, srbská i osmanská, zůstal do počátku 18. století významným církevním centrem a sídlem patriarchátu.
Město i jezero byly v roce 1980 zapsány mezi světové dědictví UNESCO.
V tomto článku byl použit text z článku „Ochrid“ na Wikipedii.
Asi nejvýraznější vzpomínkou na Ohrid pro nás bylo, že kdykoliv jsme projížděli přes město a zastavili na semaforu, objevil se vedle nás někdo na kole či motocyklu a nabízel nám ubytování. Nutno říct, že nešlo o špatné nabídky, zpravidla kolem 25 euro za noc.